Pojďme se poznat.

🌱 Semínko, které čekalo

Byla jsem ve druháku na ekonomce v Ostravě, když jsem zaslechla dvě spolužačky mluvit o studijním pobytu v Portugalsku. Žasla jsem. To jako opravdu někdo v tomhle věku ovládá cizí jazyk tak dobře, aby mohl odjet studovat do zahraničí?

Před více než dvaceti lety mi to přišlo neuvěřitelné. Řekla jsem si, že je to blbost — a život šel dál.

Ale ve čtvrtém ročníku se ozvalo to dávno zaseté semínko. Najednou jsem toužila odjet. Nevěděla jsem kam, ale věděla jsem, že chci.

Podala jsem přihlášku do Porta. Koupila Portugalštinu pro samouky. Ale pak přišly pochyby — hlavně od tehdejšího přítele: „Co tam budeš dělat? Proč vlastně chceš jet?"

Nedokázala jsem odpovědět. Nevěděla jsem to ani já. Podlehla jsem. Neodjela jsem.

Ale semínko zůstalo.

🌿 Valencie a malá oliva

Semínko rostlo na síle. Zjistila jsem, že na architektuře je možné vyrazit do zahraničí už ve druháku. Přihlásila jsem se na druhou vysokou školu — a v září 2007 jsem mířila do Valencie.

Bez jediného španělského slovíčka. Však co, všude se přece mluví anglicky.

Šeredně jsem se spletla. Nemluvili ani anglicky, někde dokonce ani španělsky — jen valencijsky. Ale při tom pobytu pro mě nebylo důležité studium. Byl to úžasný rok. Hned v říjnu jsem s kamarádkami odjela na jih, do hor směr Granada. A uvědomila jsem si, jak moc miluju přírodu.

Nechtělo se mi domů. Krásné modré nebe, sladké ovoce, španělský mladík, kterého jsem poznala měsíc před odjezdem... a má touha zůstat déle byla tak velká, že se zhmotnila v podobě malého semínka v mém bříšku.

Ano, rostla tam Zuzanka — malá oliva, jak jsme jí s láskou říkali.

🌲 Cesta do hor

Za dva roky jsem porodila druhou dceru. A s ní přišla touha žít víc v přírodě. Nádherná Valencie byla přeci jen město — a já si neuměla představit, že bych celé dětství dcer strávila na uměle vybudovaných dětských hřištích.

Chtěla jsem, aby vyrůstaly mezi stromy. Aby lezly po stromech, aby byly denně v kontaktu se zemí.

Nevěděla jsem jak. Jen jsem věděla, že chci.

A život se uspořádal. Po roce a půl jsme se stěhovali do malé vesničky v horách. A tam mě naprosto uchvátily lekce jógy.

Po pár letech, kdy už jsem mohla odjet na celý víkend pryč od dcer, jsem absolvovala svůj první lektorský kurz — a to byla špička ledovce mého nového profesního života.

🌸 Moje poslání

Vše, co jsem se během těch let naučila, jsem chtěla vykřičet do světa. Přišlo mi to tak geniální — nechápala jsem, proč se o těchto technikách nedozvídáme už na základní škole.

Tak jsem vykročila na cestu svého poslání:

„Ukazovat a sdílet, jak se o sebe jednoduše a přirozeně starat na všech úrovních — v souladu s přírodou. Protáhnout tělo, uklidnit mysl, propojit se se svým srdcem i duší."

Všichni do sebe sázíme spoustu semínek. A já tě ráda pozvu, abys pečovala o ta, kterým věříš a za kterými si stojíš.

Ne vždy to bude mít tvé semínko touhy jednoduché. Některé si bude muset počkat — někdy i několik let. Ale nakonec vyroste.